Sho Tanaka: Průmysl má sílu změnit svět

Francouzský román „Bídníci“ ho přivedl do Jihoafrické republiky, kde pochopil, jakou sílu má průmysl v boji s chudobou, a našel v něm i krásu. Dnes úspěšně působí na pozici marketingového manažera japonské společnosti Yasda, která vyrábí nejpřesnější obráběcí stroje na světě. V rozhovoru pro Industry Independent Sho Tanaka hovoří o aktuální situaci v průmyslu, o digitalizaci a automatizaci. O přesném obrábění, které je hlavním tématem společnosti Yasda, si přečtěte ve druhé části rozhovoru na stránkách virtuálního veletrhu Výroba forem 2021, kterého se Yasda účastní jako vystavovatel, a pan Tanaka zde přednese v průběhu roku na virtuálním pódiu svou keynote přednášku.

Dívala jsem se na váš LinkedIn profil a zaujalo mě, že jste studoval francouzštinu a francouzskou literaturu. Můžu se vás zeptat, jak jste se dostal od tohoto studia k průmyslu obráběcích strojů?

(Smích…) Na střední škole jsem četl „Bídníky“ a tehdy to pro mě byla nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Vždy jsem miloval literaturu, umění, divadlo. Pravda je taková, že původně jsem si plánoval, že se budu v životě věnovat šíření umění, zvláště v rozvojových zemích. To jsem si opravdu přál, když jsem studoval na univerzitě. A proto jsem také odjel jako dobrovolník na rok do Jihoafrické republiky. Tam jsem ale pochopil, že možnosti dobrovolnické práce jsou velmi omezené, na rozdíl od průmyslu, který v sobě skrývá obrovskou sílu a otevírá velké možnosti. Během své dobrovolnické mise v JAR jsem viděl na vlastní oči, jak zásadně dokázala zasáhnout do života místních lidí výstavba továrny na potraviny. Lidé zde dostali práci, za práci peníze a jejich životy se okamžitě obrovsky změnily k lepšímu. To jsem zažil a v tu chvíli jsem začal uvažovat, že bych se možná neměl upínat na akademický svět, ale spíš se vydat do světa byznysu. I když jsem tehdy opravdu studoval francouzskou literaturu, nakonec jsem se mluvit francouzsky vůbec nenaučil a přeorientoval jsem se na byznys. Mám opravdu rád technologii a to, co je na špici průmyslu. Proto jsem dnes tady, kde jsem, tedy ve společnosti Yasda.

Ve své profesní vizitce uvádíte, že se aktivně věnujete business developmentu. Já sama se také pohybuji v této oblasti, proto bych se vás ráda zeptala, jaká je dnes, podle vás, hlavní role lidí v business developmentu?

Obecně?

Ano, v dnešní rychle se měnící době. Myslím, že dnes má tato pozice jiný smysl i význam, než měla ještě před několika lety.

To je velmi složitá otázka. Cílem lidí v business developmentu je založit nový business v nějaké nové oblasti, např. průmyslové, anebo začít dělat stávající business jinak či ho aspoň aktivně rozvíjet. Máte pravdu v tom, že dnes se všechno velmi rychle mění. Proto business development již dnes není až tak o tom, jak prodávat existující věci jiným způsobem, ale spíš o tom, jak přizpůsobit celé podnikání úplně novým produktům, novým způsobům prodeje, novým službám apod. Business development, jak ho vidím já, tedy dnes převážně řeší, jak se přizpůsobit novým podmínkám a novému způsobu chování se na trhu.

V oboru obráběcích strojů je pro většinu lidí Průmysl 4.0 něco jako sen, ve kterém se může stát úplně cokoliv.

Jakou roli v tom hraje digitalizace? Je to pouze nástroj nebo něco mnohem víc?

To je těžké říct. Vždy záleží na zákazníkovi a na konkrétních lidech, v jakých pojmech se o ní mluví. V oboru obráběcích strojů je pro většinu lidí Průmysl 4.0 něco jako sen, ve kterém se může stát úplně cokoliv. Pravda je, že stále nevíme, jak digitalizaci využívat. Dnes je všechno vzájemně propojeno, žijeme v propojené společnosti. Nicméně stále nevíme, jak digitalizaci využívat správným způsobem. Již před pěti šesti lety lidé prohlašovali, že je digitalizace součástí světa. Dnes ale vidíme, že pokud zákazník není schopen rozpoznat možnosti a přínosy digitalizace, tak také žádné nemá. Čím dál tím více si uvědomujeme, že je potřeba nejdříve vědět, čeho chci dosáhnout. Digitalizace nesmí být cílem, ale nástrojem, který vede k dosažení tohoto vytyčeného cíle.

To, co říkáte, je dost podobné tomu, co jste řekl o automatizaci před dvěma lety v rozhovoru pro portál Plastech.

Ano, je to velmi podobné. Každý sní o dokonalé výrobě, kde na začátku pouze stisknete knoflík a na konci vám „vypadne“ dokonalý produkt. Dříve jsem měl také takové představy. Myslím tím, než jsem přišel do firmy, jakou je Yasda. Do té doby jsem totiž neznal svět, ve kterém jde o přesnost. Teď se zeptám já vás: Existuje jeden dokonalý recept na nejlepší jídlo na světě, které by chutnalo úplně všem?

Samozřejmě že ne...

Neexistuje, je to tak? A proč? Protože každému chutná něco jiného. Chuť lidí se mění podle denní doby, podle aktuálního stavu i vlivu okolí. Když hovoříme o přesnosti 1 µm, 0,5 µm, 0,05 µm, je to velmi podobné. To, co je pro někoho „přesné“, může být pro jiného naopak úplně nepřesné. Podobně i když dnes již nepochybně můžete sbírat a analyzovat perfektní data ve všech procesech, nikdy nemůžete sledovat úplně vše. Musíte si nastavit vlastní preference. V tom vám ale nepomůže ani digitalizace, ani automatizace. Pokrok v digitalizaci je těsně svázán s pokrokem v lidské mysli, vše záleží na správném nastavení cílů. Je pravda, že díky digitalizaci a automatizaci lze realizovat spoustu nových nápadů. Svět se mění a digitalizace a automatizace bezpochyby posouvají možnosti lidí, nicméně vše má svoje hranice. Pokud chcete tyto hranice posunout, musíte mít další nápady, inspiraci a silnou motivaci, abyste se v tom, co chcete dělat, posunuli dál. Digitalizace ani automatizace to za vás neudělají.

Pokrok v digitalizaci je těsně svázán s pokrokem v lidské mysli, vše záleží na správném nastavení cílů.
Digitalizace nesmí být cílem, ale nástrojem, který vede k dosažení vytyčeného cíle.

Tím, co významně posílilo motivaci lidí k digitalizaci i automatizaci, byla určitě pandemie covidu-19. Museli jsme kompletně změnit způsob práce, zažili jsme problémy s nedostatkem lidí, ale i například surovin apod.

Ano. Podle mě ale hlavní rozdíl mezi situací před pandemií a během ní spočíval v tom, že jsme se museli naučit zcela jinak se vyjadřovat. Například prodejci nemohli osobně navštěvovat zákazníky. Museli jsme kompletně změnit přístup, nicméně cíl se až tak nezměnil. Stále chceme dobře prodávat, vyrábět ještě lepší produkty nebo měnit svět k lepšímu. Co se změnilo, je vlastně „metodika“. Prodejci stále „chodí“ za zákazníky, již ne však fyzicky, ale virtuálně – online. Takový způsob prodeje je bezesporu mnohem těžší, to hlavní se ale nemění: najít problém, který zákazník má, a poskytnout mu řešení. I když je teď opravdu těžké prodávat, není pravda, že by se způsob prodeje zcela měnil. Podstata obchodu je stále stejná.

Máte zkušenosti z mnoha zemí, hovoříte mnoha jazyky – to je mimochodem opravdu obdivuhodné. Jistě se setkáváte s výraznými kulturními rozdíly, které se promítají například do přístupu zákazníků k automatizaci, o které jsme již mluvili. Říká se, že se automatizace víc prodává v Evropě a v Americe, kde lidem více záleží na kratší pracovní době, volných svátcích, delších dovolených apod., než v Asii. Je to pravda?

Ano, je to pravda. Z mé zkušenosti je automatizaci nejvíce otevřené Nizozemsko, Amerika a také Švýcarsko. V těchto zemích je také nejdražší lidská práce. Tyto země jsou také nejvíce nakloněné novým technologiím, ale současně také nejvíce sledují svou konkurenci. Silně tlačí kupředu vlastní vývoj, i výroba je v těchto zemích nejprogresivnější. V Německu a v Japonsku je situace podobná v tom, že se velmi soustředíme na technologii, ale přitom stále lpíme na řemesle. Sice se částečně automatizujeme, ale současně zdůrazňujeme ruční řemeslnou výrobu. Máte pravdu, v Japonsku je rozvoj automatizace mnohem pomalejší, stále spíš jedeme v módu „jeden na jeden“, tzn. jeden stroj, jeden operátor. Jednak je to tím, že u nás není práce až tak drahá (i když v porovnání například s Čínou samozřejmě je), a také proto, že stále setrváváme ve „starých časech“ a nevěříme, že se dokážeme zcela změnit.