Malý problém, jehož řešení změnilo celý průmysl

Některé vynálezy vzniknou úplnou náhodou nebo jsou výsledkem tvůrčího snažení bez jasného účelu, jiné jsou vytvořeny v podstatě na objednávku konkrétního zadavatele anebo celého trhu. Objev čárového kódu byl tím druhým případem. Velký příběh průmyslového značení se začal psát v okamžiku, kdy jeden z bezpočtu amerických prodavačů potravin zaznamenal počínající problém: začal ztrácet přehled o tom, co již prodal a co má ještě na skladu.

Tento prodavač byl naštěstí natolik vytrvalý, že svůj, tehdy ještě nevelký, problém nehodil za hlavu, ale obrátil se o pomoc na Drexelův technologický institut ve Philadelphii. Psal se rok 1948 a tím, koho tento úkol zaujal, byl Bernard Silver, tehdy třiadvacetiletý mladík, který zde o rok dříve získal titul bakaláře. K Silverovi se velmi brzo přidali další studenti a společně přišli s nápadem využít k řešení čtečku, inkoust a ultrafialové záření.

Myšlenka využít ke značení inkoust citlivý na UV záření velmi zaujala jednoho ze Silverových kolegů – Normana Josepha Woodlanda. I přes řadu námitek, které se týkaly především vysoké ceny tohoto inkoustu a také jeho nestability během tisku, se rozhodl tento nápad neopustit a vystavět na něm technicky i komerčně úspěšné řešení značení produktů.

Zarputilost se vyplatila

Woodland se nakonec rozhodl Drexelův technologický institut opustit a naplno se věnovat řešení problému se značením, který ho zcela pohltil. V roce 1951 přijal místo v IBM, kde přesvědčil svého nadřízeného, aby najal konzultanta, který by s ním pracoval na vývoji čárového kódu. Dílo bylo završeno 7. října 1952, kdy Bernard Silver spolu s Josephem Woodlandem podali patentovou přihlášku.

Navrhli čárový kód, který měl tvar volského oka (Bulls-Eye Barcode) a byl inspirovaný Morseovou abecedou s tím rozdílem, že tečky a čárky nahradil silnějšími a tenčími čárami. Tak vznikl symbol čárového kódu, který byl lineární. Bulls-Eye Barcode byl až dalším krokem, ve kterém byly lineární čáry nahrazeny soustřednými kružnicemi, které se vzájemně přibližovaly, ale nikdy nepřekrývaly. Výsledný obrazec, který se podobal terči, tak bylo možné snímat ze všech úhlů. V patentové přihlášce byly uvedeny obě varianty. Spolu s čárovým kódem patent obsahoval také návrh systému na čtení kódů. Tento jejich protoskener ale bohužel v reálu nefungoval. Nebyl plně vyvinutý, byl příliš objemný, těžkopádný a na čtení kódu chybělo dostatečně jasné světlo.

IBM nabídla oběma vynálezcům, že jejich patent odkoupí. Nevěřila ale, že je v této podobě komerčně životaschopný, a proto nebyla ochotna zaplatit cenu, jakou požadovali. Na jejich podmínky ale přistoupilo Philco, které ho o deset let později – tedy v roce 1962 – prodalo společnosti RCA. To byl začátek nové éry v elektronice a automatické identifikaci.

Vynález, který zachránil čárový kód

Kdo ví, jak by to s čárovým kódem nakonec dopadlo, kdyby v 60. letech nedošlo k dalšímu převratnému vynálezu. 22. března 1960 získali Charles Townes a Arthur Schawlow americký patent na LASER[1]. Pro náš příběh je ale podstatný květnový den toho samého roku, kdy Hughes Aircraft Company oznámila, že vytvořila „atomové radiační světlo, jasnější než střed slunce“ – tzn., že sestrojila první funkční laser na světě.

Laser vyřešil problém s enormními rozměry Woodlandova skeneru a také zmírnil problémy s teplem, které generovaly 500W lampy, kterými se v původním návrhu svítilo na papír a inkoust čárového kódu.

Balíček žvýkaček, který se dostal až do muzea

V roce 1963 bohužel předčasně umírá Bernard Silver, ve věku pouhých 38 let, na leukemii. IBM, která si nemohla nevšimnout vlny zájmu, jež se zvedla kolem čárových kódů, si vzpomněla si, že druhý z vynálezců, Joe Woodland, pro ně tehdy pracoval. Povolali tedy Woodlanda zpět a pověřili ho prací na nové verzi čárového kódu – UPC (Universal Product Code). Původnímu patentu z roku 1952 nakonec vypršela platnost v roce 1969, aniž se kdy dočkal použití v potravinářství, pro které byl určen.

První potravinou, která byla označen UPC čárovým kódem a komerčně skenovaná, byl balíček obsahující deset žvýkaček Wrigley’s Juicy Fruit. Došlo k tomu v červnu 1974, kdy byla Národním pokladním registrem nainstalována první čtečka čárových kódů v síti supermarketů Marsh. To se ukázalo jako zlomový bod pro přijetí čárových kódů v potravinářském průmyslu a toto první balení žvýkaček se stalo tak slavným, že bylo umístěno na čestném místě v muzeu Smithsonova institutu ve Washingtonu.