Italští výrobci obráběcích strojů hlásí: domácích objednávek povážlivě ubylo, zahraniční mírně rostou

Podle italského svazu UCIMU-SISTEMI PER PRODURRE, který sdružuje více než dvě třetiny italských výrobců obráběcích strojů a jejich příslušenství, zaznamenali tito výrobci v prvním čtvrtletí letošního roku celkový mírný pokles objednávek. Ve srovnání s prvními třemi měsíci loňského roku jich bylo o 3 % méně. Tento pokles podle tvrzení svazu zapříčinilo výraznější ochladnutí domácího trhu, kde ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku došlo ke snížení o 15,9 %. Tento fakt jen částečně zmírnil nárůst objednávek ze zahraničí, kde ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku došlo k nárůstu o 5,3 %.

Pro srovnání s aktuální celoevropskou situací uveďme, že podle dubnových výsledků průzkumu asociace CECIMO vládne mezi výrobci obráběcích a tvářecích strojů poměrně pozitivní obchodní klima, které nejlépe vyjadřuje průměrná kladná obchodní bilance ve výši 23 % dosažená v prvních třech měsících letošního roku. Tento výsledek je tak mnohem lepší, než se na počátku tohoto roku všeobecně očekávalo. Tehdy se odhady pohybovaly kolem +7 %. Díky poměrně příznivému dosavadnímu vývoji jsou tak evropští výrobci obráběcích strojů i nyní, s ohledem na všechny negativní faktory, které v současnosti ovlivňují obchodní činnost, jako je nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, nedostatek surovin, omezení dodávek, nejistota způsobená válkou na Ukrajině a rostoucími cenami energií, stále mírně optimističtí a očekávají, že i ve druhém čtvrtletí letošního roku zůstane saldo v plusových hodnotách – kolem 4 %.

Získat ztracené pozice

Jak již bylo výše naznačeno, pro tento optimismus v současné době nemají příliš důvodů italští výrobci. Prezidentka UCIMU Barbara Colombová zdůraznila, že pro italské výrobce je zásadní obchod na zahraničních trzích. Proto je podle ní i přes potíže způsobené nejprve pandemií a poté válkou na Ukrajině nutné nejen znovu získat pozice ztracené během posledních dvou let, ale také tyto pozice posílit. Současná situace by ale měla vést italské podniky vyrábějící obráběcí stroje rovněž k přehodnocení pořadí preferovaných trhů.

„I když je důležité pro produkty se značkou Made in Italy neustále objevovat nové regiony, v současné době je zcela zásadní být přítomen a rozvíjet podnikání na tradičních trzích, zejména v Evropě a ve Spojených státech. Mělo by se tak dít s důrazem na získání podílů na trhu v oblastech, kde se tamní ekonomiky v blízké budoucnosti snadněji zapojí do obchodních vztahů,“ uvedla Barbara Colombová.

Dodací doby rostou, zisky klesají

Na domácím trhu bylo zpomalení zaznamenané italskými výrobci způsobeno především dvěma faktory. Na jedné straně byla data porovnána s výsledky prvního čtvrtletí 2021, které byly mimořádně pozitivní. Ty však zřejmě byly silně stimulovány tím, že zákazníci nakupovali výrazně více v očekávání „dotačních pobídek 4.0“, které ovšem byly loni vyšší, než jsou ty letošní.

Druhým negativním faktorem je, že se dramaticky prodlužily dodací lhůty strojů. Výrobci totiž nyní musejí mnohem déle čekat na dodávky elektronických součástek a materiálů, jako je nikl, ocel a litina. Doba mezi zadáním objednávky, dodáním stroje a fakturací je proto v současné době 9–12 měsíců, v předešlých letech to přitom obvykle bylo pouze 6–8 měsíců. V tak dlouhém časovém intervalu a v tak nejisté době mohou změny cen surovin zásadně ovlivnit náklady na výrobu stroje a výrobcům výrazně snížit marže. Vedle toho také roste inflace, která může dále snižovat již tak klesající zisky plynoucí z výrobních činností.

Podle Barbary Colombové je proto v současné situaci nutný okamžitý zásah vlády. UCIMU se spolu s dalšími partnerskými svazy ASSOFERMET, ANIMA a ANFIA, zastupujícími nejvíce postižené sektory, již obrátila na italské vládní orgány s požadavkem na přijetí opatření, která by dopady vyplývající z nepříznivého geopolitického a ekonomického vývoje zmírnila.

Dalším negativním faktorem je, že se dramaticky prodlužily dodací lhůty strojů. Výrobci totiž nyní musejí mnohem déle čekat na dodávky elektronických součástek a materiálů, jako je nikl, ocel a litina. Doba mezi zadáním objednávky, dodáním stroje a fakturací je proto v současné době 9–12 měsíců, v předešlých letech to přitom obvykle bylo pouze 6–8 měsíců. V tak dlouhém časovém intervalu a v tak nejisté době mohou změny cen surovin zásadně ovlivnit náklady na výrobu stroje a výrobcům výrazně snížit marže.

Několik návrhů

Barbara Colombová v oficiálním prohlášení svazu UCIMU upozornila i na to, že nelze zcela vyloučit, že v rámci úvah o nových dodavatelských řetězcích surovin nahrazujících ty, které jsou nyní vzhledem k aktuální situaci přerušeny, bude třeba se zabývat i možností dočasného pozastavení některých sankčních opatření EU. Tato opatření, která byla zavedena v roce 2018 v reakci na americká cla uvalená na dovoz oceli z Evropy, stanovila pevné kvóty na dovoz železných a ocelových materiálů ze třetích zemí. Tím však podle prezidentky UCIMU v konečných důsledcích vysoce poškodila řadu firem evropského zpracovatelského průmyslu.

Pro italské výrobce obráběcích stojů je momentálně prioritním tématem i stanovení cenových limitů pro všechny zdroje energie používané podniky při jejich výrobních činnostech, tedy nejen ty obnovitelné, ale i ty méně „čisté“.

„Domníváme se, že ‚zelená‘ opatření zavedená Evropskou unií by měla být upravena, především pak přechod na elektromotory. Nepožadujeme žádné zrušení, ale pouze přeplánování přechodu z endotermického motoru na elektromotor, a to s ohledem na fakt, že současná situace je již i bez toho velmi komplikovaná,“ uvedla Barbara Colombová.

Jakou mají aktuální návrhy a požadavky UCIMU reálnou šanci na úspěch, lze těžko odhadovat, ale spíše pouze minimální. Ostatně o tom, že by snahy UCIMU měly širší zahraniční či přímo unijní podporu, se Barbara Colombová nezmínila ani jediným slovem.

Foto: UCIMU