Změna času 2022 – úspora energie, anebo spíš podpora byznysu?

Změna času 2022

Benjamina Franklina, který v roce 1784 zaslal do známého Journal de Paris satirický dopis, v němž popisuje „neekonomické“ nakládání Pařížanů s denním světlem, by pravděpodobně ani nenapadlo, co tato myšlenka může způsobit. Že si lidstvo troufne začít svévolně manipulovat s něčím tak existenciálním, jako je samotný čas. Že se změna času dokonce stane na dlouhá desetiletí pravidelně se opakující událostí, a to ve většině zemí světa. A že zde navíc bude spousta zájmových skupin, kterým se to bude velmi hodit.

Benjamin Franklin to celé ale myslel jinak. Zdálo se mu škoda, že v létě slunce vychází mnohem dřív, než je většina lidí zvyklá vstávat. Nejméně hodinu ranního světla tedy prospí a ta hodina jim pak chybí večer, kdy si naopak musejí svítit, pokud chtějí například povečeřet s přáteli a u toho se také vzájemně vidět. Pařížané jsou přitom známí svými vyhlášenými soiré, při kterých se spálí obrovské množství svíček – všímá si Franklin.

Řešení je, podle něj, velmi snadné. Přimějme lidi, aby v létě vstávali o hodinu dřív. A nejen vstávali, aby také o hodinu dřív začínali se všemi svými každodenními činnostmi. Jak to ale zařídit? Pokud by to mělo celé fungovat, museli by se pro to rozhodnout všichni, což je nereálné. To bylo jasné už i Franklinovi. Zbývá tedy už jen jediná možnost, a tou je nařídit jim to a nějakým způsobem je vzbudit. Franklin si tehdy mohl například představovat, že by se v 6 ráno v celé Paříži rozezněly zvony anebo že by se po městě rozběhli najatí lidé a bouchali na všechny dveře. (To samozřejmě Benjamin Franklin nemyslel vážně. Toto jeho psaní mělo za účel lidi pobavit, ne dávat návod k zjevně nesmyslným činům. Jak je ale vidět, jakmile se jednou něco vypustí do světa, nikdy se neví, co to může způsobit.)

Změna času je snazší než změna lidí

Toho, že hodina světla denně by se mohla hodit a že by z ní šlo leccos získat, si později všimli i mnozí další. Ti už to ale vzali za opačný konec. Když nemůžeme všechny donutit, aby vstávali o hodinu dřív, tak jim jednoduše změníme čas. Ručičku na hodinách každý rok na jaře posuneme o hodinu dál a na podzim ji zase vrátíme tam, kde byla.

Nejznámějším argumentem z pozdějších let pro zavedení tzv. letního času byla údajná úspora energie. (Angličtina ho pojmenovává zcela přesně: daylight saving time.) Pokud dělníci přišli do práce za světla a také z ní za světla odešli, nemuselo se jim na práci svítit. To možná trochu nějaký efekt mělo, ale pouze na začátku období přechodu na letní čas. A také v dobách, kdy se na pracovištích nepouštěla klimatizace. Ta totiž svou spotřebou hravě přebije veškeré myslitelné osvětlení.

Dnes už se ví a veřejně se o tom hovoří, že z pohledu energetiky nehraje změna času vůbec žádnou roli. Nicméně stále se jí tvrdošíjně držíme. V roce 2017 vznikla v Evropě iniciativa „Pouze jeden čas“ (Only one time), která usilovala o zrušení letního času v celé Evropské unii. Na ni navázala v roce 2018 skupina poslanců Evropského parlamentu, která dosáhla jen toho, že došlo ke schválení výzvy Evropské komisi zhodnotit výhody a nevýhody střídání tzv. letního a zimního času a vyvodit z toho závěry. Jak to dopadlo, všichni víme. Střídat budeme dál nejméně do roku 2026.

Proč je změna času téma, na kterém se neumíme dohodnout?

Prvním problémem je už to, že zde neřešíme jen, jestli změna ano, či ne, ale musíme se rozhodnout, jaký čas si zvolíme v případě, že se střídáním skončíme. Zde se lidi ihned rozdělí do dvou táborů, přibližně stejně velkých, a každý z nich bude přinášet bezpočet argumentů, proč zrovna jeho volba je ta správná. V takové situaci je velmi těžké dospět k nějakému konsensu demokratickou cestou.

Absolutně nejvíce medializovaným tématem, týkajícím se střídání letního a zimního času, je jeho dopad na zdraví člověka. Tady je ale potřeba si uvědomit, že se řeší pouze pár dní, které bezprostředně následují po jarní a podzimní změně. I když se ozývají argumenty, že letní čas na nás působí blahodárně po celou dobu svého trvání, tento efekt není nijak výrazný a těžko přesvědčí stoupence opačného tábora, který naopak varuje před deprivací tmou – pokud se v nejkratších zimních dnech stmívá již v 16 hod., při trvalém zavedení letního času by to bylo již v 15 hod. Tato představa je možná opravdu horší než přijít o hodinu světla za teplých letních večerů.

Kromě zmíněného jsou tady ale i další faktory, které bezesporu motivují aspoň určité skupiny lidí, aby změna času neskončila. Konkrétně byznysové. Pokud je večer déle světlo, lidi mají po práci víc času na sport, na nákupy, lépe a déle vidí na zboží ve výlohách, více cestují apod. A to vše generuje zisky. Tento „ekonomický rozměr“ letního času může být v současné době poměrně zajímavý a určitě uvěřitelnější než stále skloňované úspory energií. Tomu už se spíš všichni jen směji. Zvláště sami energetici.

Změna času v roce 2022

Ať již to s letním časem nakonec dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Letos si ho ještě užijeme naplno. Stejně jako po mnoho předchozích let se budeme muset vypořádat s nepříjemným brzkým vstáváním, ale dlouhé světlé večery jistě stojí za to. Za pár dní nám to ráno už ani nepřijde a zůstane jen to příjemné. Nu a kdy to nastane letos? Hodinky si posuneme o hodinu dopředu v neděli 27. března ve 2 hod. ráno.