Fokus
Veletrh jako živý ekosystém, který funguje po celý rok
Jednorázové akce už nestačí tempu doby
Svou koncepcí virtuálních veletrhů, nebo spíše komornějších odborných setkání v oboru strojírenství, předběhli dobu. Své třídenní akce chápou jako dlouhodobý projekt, okolo kterého budují komunitu firem i jednotlivců, kteří se k nim „rádi vracejí“, jak říká vedoucí projektu Výroba forem 2021 Andrea Cejnarová. Následující rozhovor je ale nejen o této konkrétní akci, ale především o současnosti a budoucnosti veletrhů obecně. Podle Andrey Cejnarové vstupují do nové éry, ve které mají šanci na úspěch pouze pořadatelé „nového typu“.
Sešli jsme se tady, abychom si popovídali o dalším ročníku virtuálního veletrhu Výroba forem, který plánujete na listopad. Omlouvám se, ale má to ještě vůbec význam, když už jsou možné akce s fyzickou přítomností lidí?
(Smích) My takto vůbec uvažovat nemůžeme. Už vloni jsme si řekli, že Výroba forem nebude jen jednorázová akce, která by mohla budit zdání, že vznikla (podobně jako řada dalších) jen kvůli tomu, že tehdy jiné akce jednoduše nebyly možné. Od samého začátku jsme tuto aktivitu plánovali jako dlouhodobou. Ne ale pouze v tom smyslu, že ji budeme opakovat jedenkrát ročně po několik následujících let, ale jako něco, co zde bude přítomno trvale.
Omlouvám se znovu, ale tomu příliš nerozumím…
Vezmu to, s dovolením, trochu víc ze široka. Jednou z hlavních změn, kterou vnesl do našich životů internet, je možnost sledovat informace trvale, tzn. kdykoliv a odkudkoliv. Zvykli jsme si na to již tak dokonale, že už si to jinak ani neumíme představit. Kdykoliv něco potřebujeme anebo nás něco jen tak napadne, můžeme si okamžitě najít odpověď. A stačí nám k tomu vlastně jen chytrý telefon a internetové připojení, které je dnes již také dostupné v podstatě všude. Když to takto funguje v běžném životě, proč by tomu v průmyslu mělo být jinak? Copak nástrojárny hledají nové dodavatele a řešení, plánují investice apod. jen jedenkrát za rok? A může si nějaký prodejce dovolit oslovovat zákazníky jen jedenkrát za rok? Samozřejmě že ne. Z tohoto pohledu, který je, uznávám, lehce „přitažený za vlasy“, fyzické veletrhy začínají poněkud ztrácet na významu.
To ano, ale to se přeci nikdy neděje, že by se veškerý prodej a nákup soustředily pouze na veletrhy.
Neděje, souhlasím. A teď se zeptám já: K čemu fyzické veletrhy tedy ještě vlastně jsou? S dovolením si i sama hned odpovím: K tomu, aby se na nich lidi osobně potkali. Ano, to je skvělý důvod a v tom také spočívá krása nejen veletrhů, ale i různých Open House apod. Ale co potom ty fyzické expozice? Jsou opravdu stále ještě tak důležité, anebo už se stávají spíše jen kulisami, které tato setkání doprovázejí?
V tomto máte možná pravdu. I když veletrhy také vždy přece byly místem, kde se prezentovaly světové novinky…?
Ano, a pamatuji si doby, kdy jsme jako novináři s napětím očekávali, co nového ta která firma představí a někdy i doslova se zatajeným dechem před strojem zakrytým plachtou. Bylo to svým způsobem hezké, ale obávám se, že tyto doby se již nikdy nevrátí.
Proč myslíte?
Především proto, že život se dnes obrovským způsobem zrychluje. Požadavky zákazníků se stupňují a konkurence nespí. Na trhu dnes jde především o rychlost. Nikdo si už, podle mě, nemůže dovolit „sušit doma“ nový produkt či technologii, aby s nimi s veškerou parádou vyrazil za několik měsíců na veletrh. Inovace se vysílají do světa okamžitě, jakmile to jde. V tomto doslova závodě o co nejrychlejší uvedení nového produktu na trh již klasické veletrhy nemají své místo. Tady, naopak, působí spíše jako brzda.
A je zde ještě jeden faktor, který, podle mého názoru, bere klasickým veletrhům možnost předvádět v záři reflektorů světové novinky, které by pak plnily přední stránky světových odborných časopisů. V technologickém vývoji jsme došli už tak daleko a konkurence je už tak obrovská, že je logicky čím dál tím těžší vymyslet něco, co tady „ještě nebylo“. To, co se v posledních letech prezentuje jako „novinka“, jsou v naprosté většině případů „pouze“ dílčí inovace. Sice zajímavé a perspektivní, ovšem pouze opravdu v málo případech „průlomové“.
Život se dnes obrovským způsobem zrychluje. Požadavky zákazníků se stupňují a konkurence nespí. Na trhu dnes jde především o rychlost. Nikdo si už, podle mě, nemůže dovolit „sušit doma“ nový produkt či technologii, aby s nimi s veškerou parádou vyrazil za několik měsíců na veletrh. Inovace se vysílají do světa okamžitě, jakmile to jde. V tomto doslova závodě o co nejrychlejší uvedení nového produktu na trh již klasické veletrhy nemají své místo.
Co tedy s tím? Měly by klasické veletrhy, jak se říká, „zavřít krám“ a smířit se s tím, že jejich éra už skončila, stejně jako tomu bylo např. s dinosaury?
(Smích) V žádném případě! Veletrhy ale musí pochopit a přijmout, že doba je dnes jiná, a snažit se jí přizpůsobit. Ne pouze naříkat a stále se ohlížet zpět.
Jde to vůbec? Mají ještě nějakou reálnou šanci?
Podle mě ano, a nejen podle mě. Podívejte se třeba na přístup německých veletrhů, konkrétně Hannover Messe a EMO Hannover. Oba veletrhy přecházejí do hybridního formátu a kompletně mění způsoby, jakými fungovaly dosud.
Hybridní formáty v posledních měsících deklaruje kdekdo. Že by ale byly nějak zvlášť úspěšné, se mi nezdá. Spíš jsou jako takový „kočkopes“ – ani virtuální, ani naživo.
V tom s vámi naprosto souhlasím. Nicméně, není virtuální jako virtuální. Tento německý koncept, o kterém tu mluvím a který se mi velice líbí, pracuje s tou digitální složkou veletrhu jako s platformou, na kterou de facto přenáší většinu komunikace s vystavovateli i s návštěvníky a také většinu samotného programu veletrhu. To by samo o sobě ještě nebylo tak převratné. Ten úplně klíčový moment ale spočívá v tom, že tato platforma, tedy veletrh, bude fungovat 365 dní v roce. Na samotnou fyzickou část veletrhu se pak naopak přenáší akcent osobního kontaktu a jakéhosi převážně společenského vrcholu celé akce. To je podle mě jediná správná cesta a já osobně jí velmi fandím.
To ale kompletně mění nejen samotnou podstatu veletrhů, ale i způsob práce, obchodní modely apod.
Přesně tak. Tato nová forma výstavnictví je velice náročná, a proto se obávám, že na ni budou schopny přejít jen ty subjekty, které budou ochotny zcela změnit své vlastní myšlení. Takto pojatý veletrh už totiž nemůže být organizován čistě produkčními skupinami, kterým je v podstatě jedno, jestli pořádají veletrh kovoobrábění, anebo zemědělský. Organizátor „nového typu“ musí být spíše key account manažer pro danou cílovou skupinu a musí být schopen vybudovat v rámci této „cílovky“ životaschopný ekosystém, který bude trvale rozšiřovat a posilovat.
To je velice zajímavé a určitě bude dobré se k tomuto tématu ještě někdy vrátit. Zapovídali jsme se a kompletně jsme se vzdálili původnímu tématu, kterým je vámi organizovaná virtuální výstava Výroba forem.
To si nemyslím… Bavíme se pořád o tom samém: proč už navždy setrvat, aspoň částečně, u digitalizovaných veletrhů a výstav. My samozřejmě nemáme ambici pořádat hybridní veletrhy – myslím tím opravdové veletrhy, které by se nemusely stydět za to, že se tak nazývají. Setrváváme u portfolia aktuálně čtyř úzce oborově zaměřených B2B virtuálních setkání, která se navzájem doplňují. Je pravda, že vloni jsme uvažovali i o reálném, tzn. fyzickém doprovodném programu. V tom nám ale zabránil covid. V příštím roce bychom se ale chtěli k této myšlence znovu vrátit. Každou z našich virtuálních výstav bychom chtěli vždy 1x ročně završit osobním setkáním spojeným se zajímavým odborným přednáškovým programem, které by se vždy konalo u některého z vystavovatelů. V čem se tedy potkáváme s německým hybridním konceptem, o kterém jsem hovořila před chvílí, je strategie být s našimi vystavovateli a návštěvníky v trvalém kontaktu po celý rok. A tuto strategii jsme od Němců neopsali (smích)! Přišli jsme s ní v podstatě o rok dřív než oni.
To znamená, že kompletně měníte formát svých virtuálních veletrhů?
Ano. Zatímco vloni probíhal náš virtuální veletrh Výroba forem tři dny, od letoška již bude de facto nepřetržitý. „Výrobu forem 2021“ zahájíme 23. listopadu, kdy se otevřou pomyslné brány tohoto veletrhu. Od tohoto dne budou přístupny virtuální stánky na výstavní ploše a další vystavovatelé se k němu budou moct průběžně přidávat. V průběhu roku budeme využívat možnosti našeho virtuálního pódia a budeme si na něj zvát zajímavé hosty. Stejně tak bychom byli rádi, kdyby ho využívali i naši vystavovatelé k organizování vlastních online akcí.
Paralelně s touto permanentní výstavou budou fungovat naše webové stránky, kde průběžně publikujeme materiály vztahující se k tématu daného veletrhu a také naše LinkedIn stránky. Výsledkem je, že jednak trvale stoupáme v žebříčku vyhledávačů, ale také to, že se k nám během roku přidávají další lidi, kteří nás sledují právě kvůli tomuto kvalitnímu obsahu. A přes tyto lidi získáváme další kontakty. Funguje to jako každá sociální síť na principu sněhové koule. Naše komunita – nebo ekosystém, chcete-li – tedy trvale roste a my věříme, že díky tomu bude každá z našich akcí rok od roku úspěšnější.
To je pěkné. Máte již nějaká konkrétní čísla, která by tuto vaši teorii potvrzovala?
Ano, samozřejmě. Zcela konkrétně: vloni se na akci Výroba forem 2020 registrovalo něco přes 400 unikátních návštěvníků. Za 10 měsíců, které uběhly od jejího skončení, navštívilo exportované expozice dalších 1 000 unikátních návštěvníků. Naše LinkedIn stránka má dnes téměř tolik sledujících, jako byl počet návštěvníků Výroby forem 2020. A noví stále přicházejí.
Zmiňovala jste, že podobné akce organizujete za rok čtyři?
Ano. Letos na jaře proběhla úspěšná akce zaměřená na nasazení informačních technologií ve výrobě – IT meets OT. Toto téma je v době masově probíhající digitální transformace firem vysoce aktuální a velmi se týká našich partnerů, jak z pozice těch, kteří hledají nová řešení, tak i těch, kdo je aktivně nabízejí. Dalším tématem, které je nám velmi blízké, je „produkční obrábění“. Od začátku se zaměřujeme na práci s menšími a středními firmami a prostředí tzv. job shopů, nebo česky trochu hanlivě „garážistů“, je tím, které nejlépe známe a máme ho opravdu rádi. Upřímně, máloco člověka tak potěší, jako když může sledovat cestu na začátku malé firmičky až třeba na špici v daném oboru. „Last but not least“, jak se říká, je téma automatizace výroby. Prvky automatizace již doprovázejí většinu výrobních strojů, nemůžeme ji vynechat.
Zůstanete opravdu u těchto čtyř témat? Nebudete je dál rozšiřovat?
Nikdy neříkej nikdy. Zatím to ale opravdu neplánujeme. Chceme pracovat s menším počtem firem a naším cílem je si s nimi vybudovat pevný vztah založený na vzájemné důvěře a podpoře. V uvedených čtyřech tématech vidíme jasné synergie a benefity pro naše partnery a samozřejmě také návštěvníky našich akcí. Budeme rádi, když se naučí k nám „chodit“ a bude jim u nás dobře. Nepotřebujeme mít na každé akci někoho jiného a pokaždé jen jednou. Pokud se k nám budou vystavovatelé i návštěvníci vracet a, ještě lépe, pokud s námi budou spolupracovat trvale po celý rok, bude to maximum, čeho si přejeme dosáhnout.
NEJZAJÍMAVĚJŠÍ ČLÁNKY
|
Focus Automatizace Digitalizace Technologie a společnost |
