Fokus
Také průmysl EU musí šetřit
Čtyři největší politické skupiny v Evropském parlamentu se sjednotily na zvýšení cíle energetické účinnosti EU do roku 2030 s tím, že to pomůže snížit ceny energie pro spotřebitele a eliminovat dovoz ruských fosilních paliv. To je jeden z mála pozitivních důsledků ruské agrese na Ukrajině.
Evropská komise již v květnu navrhla zvýšit cíl EU v oblasti energetické účinnosti na 13 % do roku 2030 proti 9 %, které původně předložila v červenci loňského roku.
Plán nazvaný REPowerEU je navržen tak, aby do konce tohoto roku snížil dovoz ruských fosilních paliv o dvě třetiny a zcela je eliminoval „před rokem 2030“ diverzifikací dodávek plynu a urychlením zeleného přechodu.
EU snad udrží jednotu
Zásadní je, že to bude poprvé, kdy se úspory energie stanou zákonnou povinností členských států EU, což zvyšuje pravděpodobnost, že bude cíl splněn.
Jak se válka protahuje a Rusko hrozí, že před zimou zcela omezí dodávky do Evropy, zákonodárci v Evropském parlamentu se rozhodli jednat rázně a jednotně.
Hlavním bodem je vyšší cíl energetické účinnosti o 14,5 % do roku 2030 ve srovnání s referenčním scénářem pro rok 2020.
„Uznáváme, že 13 % v REPowerEU je již ambiciózních, ale můžeme jít i výš – chceme se přesvědčit, že pokud je to možné, dosáhneme 14,5 %,“ řekla Pernille Weissová, dánská křesťansko-demokratická europoslankyně, která řídí postoj EPP k této záležitosti.
To odpovídá snížení konečné spotřeby energie o 40 % a spotřeby primární energie o 42,5 % ve srovnání s projekcemi referenčního scénáře z roku 2007 pro rok 2030. Současným cílem EU je podle projekcí z roku 2007 snížit spotřebu energie o 32,5 %.
Dodatečné snížení o 14,5 % má přinést další pozitivní dopady, například 740 milionů tun ropného ekvivalentu konečné spotřeby.
„V celé Evropě máme různé infrastruktury, průmyslová odvětví a budovy,“ vysvětlila Weissová na tiskové konferenci. Kompromis podle ní poskytuje zemím EU „nezbytnou flexibilitu“ při stanovování jejich národních příspěvků „tím, že jim umožňuje zohlednit různé národní okolnosti ovlivňující spotřebu energie – jako jsou prognózy HDP, využívání obnovitelné energie, vývoj technologií skladování a celkovou úroveň ambicí v národních plánech dekarbonizace“.
Plenární zasedání bude o revidované směrnici diskutovat v září. Pokud některá z politických skupin Parlamentu nepožádá o hlasování v plénu, bude spis zaslán přímo k tzv. trialogu s 27 členskými státy EU v Radě ministrů EU k finalizaci legislativy.
Každý se musí zapojit
Evropský průmyslový sektor se nyní musí zapojit do něčeho, co podle kritiků dlouho ignoroval: stává se z donucení konečně energeticky účinnějším, protože dodávky jsou napjaté a ceny raketově rostou.
V roce 2020 tvořil evropský průmysl asi 26 % konečné spotřeby energie v EU.
Vzhledem k tomu, že velká část průmyslové poptávky po energii je řešena fosilními palivy, bylo dlouholetým politickým cílem řešit energeticky náročnou průmyslovou výrobu.
V uplynulých letech se často psalo, že energetická účinnost je „oblíbeným selháním EU“. Nyní se to konečně může měnit. Nejlevnější je energie, kterou nikdy nespotřebujeme, říká staré úsloví. Konečně se ve veřejném prostoru objevují prohlášení typu: ‚Manažer, který nezavádí opatření na snížení energetické spotřeby, si nyní musí položit otázku, zda svou práci dělá správně.‘
Existují dva příběhy týkající se energetické účinnosti v průmyslu, vysvětlil Clemens Rohde, odpovědný za energetickou účinnost podniků ve Fraunhoferově institutu ISI.
„Na jedné straně upozorňuje komunita energetické účinnosti dlouhodobě na značný potenciál úspor, na druhé straně průmysl poukazuje na to, že podléhá trhu, a proto je již zaměřen na ekonomickou efektivnost.“ Ale ve skutečnosti byla opatření energetické účinnosti často považována za něco zanedbatelného.
„Doposud náklady na energii obvykle tvořily pouze 1–2 % obratu, a proto byly často ignorovány,“ řekl Rohde. S rostoucími cenami energií se to nyní změnilo.
„V průmyslovém sektoru se dějí věci,“ řekl Andreas Guertler, ředitel Evropské nadace pro průmyslovou izolaci (EiiF), jejíž sdružení provádí kontroly energetické účinnosti společností. „V současné době chce mnoho společností, kde jsme prováděli měření před lety, dnes zavést opatření pro energetickou účinnost,“ zdůraznil.
Nyní již není energie považována za samozřejmost, ale je strategickou prioritou.
Potenciál úspor je těžké odhadnout, zejména v krátkodobém horizontu. Například tepelná izolace slibuje v průmyslu poměrně značné úspory spotřeby plynu při relativně malém úsilí. Energeticky účinná izolace by mohla snížit roční spotřebu plynu například v německých průmyslových závodech o přibližně 2 miliardy m3 plynu. To odpovídá potřebám vytápění výrazně více než 1 milionu domácností.
Také české firmy se připravují
V případě reálného odstřižení Evropy od ruského plynu má české ministerstvo průmyslu a obchodu namodelováno několik různých variant. Ty se odvíjejí od toho, jak se podaří odběratelům energie snížit spotřebu.
„Klíčovou úlohu hraje princip solidarity. Pokud bude platit celoevropská solidarita, která se nyní už velmi dobře rýsuje, tak jsme schopni se zaměřit na energetické úspory a na efektivní využívání plynu. Pak nám propočty ukazují, že jsme schopni přežít zimu i bez omezování průmyslu,“ říká René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu. „Celá ta myšlenka je postavena na tom, abychom nemuseli vyhlašovat stav nouze v rámci plynárenství tak, jak je definován v rámci legislativy, ale abychom to dokázali realizovat prostřednictvím jiných opatření. Jedno z nejklíčovějších je právě efektivní využívání plynu,“ vysvětluje Neděla.
V ČR je energetický mix strukturován tak, že se plyn podílí na výrobě elektrické energie jen zhruba z 9 %. Jsou zmapovány jednotlivé zdroje, které by byly v případě nouze schopny téměř okamžitě najet a nahradit nedodávku elektrické energie z plynu.
Horší situace je v domácnostech, kde je spotřeba energie u nás zhruba o 20 % vyšší, než je průměr EU.
Moderní software nabízí pomoc
V současné geopolitické situaci se české firmy nyní více než dřív snaží nasazovat nejmodernější technologie, které snižují energetickou náročnost výroby. Ať už se jedná o plyn, nebo elektřinu. Například jedna slévárna v Čáslavi patří mezi velkoodběratele elektrické energie a jako taková má s distribuční společností uzavřenou smlouvu, která jí jednak garantuje potřebný odběr energie, jednak vyžaduje jeho dodržování. Přesněji řečeno, stanoví citelné pokuty, pokud by byl nasmlouvaný odběr překročen. Taková situace je logická, protože elektrické vedení má jen určitou kapacitu a musí uspokojit energetické potřeby více odběratelů. Pokuty za překročení stanoveného limitu jsou vysoké, činí až desetinásobek normální ceny!
V závodě měli nainstalovaný systém regulace čtvrthodinového maxima, který kontroloval, zda není odběr překročen. Ale jak se výroba rozrůstala, přibyly nové haly a s nimi nové stroje a tento jednoúčelový systém nestačil. Rozhodli se pro modernizaci a instalovali naprosto spolehlivý systém, který každou čtvrthodinu reguluje odběr. Je to flexibilní, otevřená automatizační platforma s vynikajícím poměrem ceny k výkonu. Má všechny vlastnosti požadované od systémů pro řízení procesů v závodech na výrobu léčiv, potravin, nápojů, speciálních chemikálií, energií apod. Své uplatnění nachází však také v tovární automatizaci, kdy v rámci projektů digitalizace je klíčové propojení linek, strojů i produktů, vícesměrný tok energetických, diagnostických a technologických dat. Systém díky svým vnitřním algoritmům predikuje možnou spotřebu a v případě potřeby odpíná postupně spotřebiče elektrické energie zahrnuté do regulace tak, aby jednak zabránil překročení technického maxima, ale aby ani nenarušil plynulost a kvalitu výroby.
Takových softwarových řešení je na trhu samozřejmě pestrá paleta a záleží nyní jen na kapitánech průmyslu, jak se s energetickou hrozbou vyrovnají.
NEJZAJÍMAVĚJŠÍ ČLÁNKY
|
Focus Automatizace Digitalizace Technologie a společnost |
