Deset ztracených let

Trefný titulek ze zprávy o 13. summitu německého strojírenského průmyslu jsme si vypůjčili z deníku FAZ, který výstižně a objektivně hodnotí současnou situaci v nejdůležitějším odvětví našich sousedů. Němečtí průmyslníci od jara hlasitě žádali spolkovou vládu o ráznou pomoc, až dostali 200 miliard eur!

Tento příslib má sice několik háčků, ale němečtí výrobci strojů a zařízení jsou s takovou podporou spokojeni, vzhledem k rostoucím cenám plynu a elektřiny. Průmysl v podstatě podporuje plány vlády přinést na trhy klid, řekl na strojírenském summitu v Berlíně dost hlasitě prezident Svazu německého strojírenství (VDMA) Karl Haeusgen. Speciální fond ve výši 200 miliard eur je vlastně zvláštním dluhem, který bude v příštích letech těžce zatěžovat domácnosti. „Proto musí i nadále existovat pobídky k úsporám energie, investicím do nových technologií a rozšiřování nabídky. Pokládám však velký otazník nad tím, zda dotování 80 % soukromé spotřeby stále poskytuje dostatečnou motivaci k úsporám, a není žádným tajemstvím, že ekonomové byli pro výrazně nižší sazbu dotací.“

Kancléř Olaf Scholz na summitu v Berlíně ujistil přítomné, že všechny společnosti mohou mít jistotu, že budou moci pokračovat ve výrobě.

Kritika z Bruselu

Německý 200miliardový balíček pomoci proti vysokým cenám energií se však nesetkává se souhlasem všude v EU. Některé země jako Itálie, Španělsko a Lucembursko – a také Česká republika – se obávají narušení vnitřního trhu EU, protože všechny členské země nejsou schopny spustit také obdobně enormní podpůrné balíčky jako největší evropská ekonomika.

Kritika zazněla i z Bruselu. Například komisaři EU zodpovědní za průmysl a obchod Thierry Breton a Paolo Gentiloni napsali: „Aby se předešlo rozdílné volnosti, kterou mají státy ve svých národních rozpočtech a jež by mohla vést k vnitřním otřesům, musíme přemýšlet o společných evropských nástrojích.“ Německý balíček pomoci vyvolává otázky. Musíte vytvořit společné podpůrné mechanismy jako při koronavirové pandemii – jako příklad uvedli program Sure, který během pandemie umožňoval krátkodobé pracovní programy prostřednictvím levných půjček EU.

Co věděl premiér?

Německý kancelář Scholz strojařům také řekl, že „vždy“ věděl, že Putin použije energii jako zbraň. Jeho slova vyvolala kritiku i posměšky u jeho politických oponentů, protože jsou v přímém rozporu s jeho veřejnou obhajobou toků plynu z Ruska a také kontroverzního plynovodu Nord Stream 2 Rusko-Německo.

Na svém prvním summitu EU jako kancléř v polovině prosince loňského roku obhajoval Scholz politické důsledky Nord Stream 2 tím, že plynovod je prý „projektem soukromé ekonomiky“. A v následujících dvou měsících vyvolal Scholz kontroverze tím, že odmítl otevřeně říci, že Berlín zruší ropovod, pokud Rusko napadne Ukrajinu – než tak nakonec učinil pouhé dva dny předtím, než Rusko zahájilo útok v plném rozsahu.

Scholz také sloužil čtyři roky ve vládě Angely Merkelové jako vicekancléř a ministr financí a z této pozice jednou tvrdil, že „není přesné“, že se Německo stává závislým na ruském plynu. A k tomu se připojil odklon od jaderných elektráren. S následky jeho politiky se německý průmysl právě nyní těžce vyrovnává.

Němečtí příjemci obrovské státní dotace jásají, neohlížejí se na ostatní, ale kritizují pomocný balíček americké vlády. Bidenovi vytýkají to samé, co jim mají za zlé ostatní evropské země.

Jaký je současný stav?

Momentální kondice německého průmyslu samozřejmě zajímá i Českou republiku, protože naše ekonomika je s německou hodně provázána.

Karl Haeusgen, prezident VDMA, na summitu potvrdil očekávaný ekonomický růst o 1 % v letošním roce a pokles o 2 % pro rok 2023. Kdyby se tak stalo, nebude to krizový rok. Strojírenství zažilo horší. V pandemickém roce 2020 klesla výroba v Německu proti předchozímu roku o téměř 12 %. Lidově řečeno: jde to skromně, ale aspoň se to nezhoršuje.

VDMA je Svaz strojírenského průmyslu (Verband Deutscher Maschinen- und Anlagenbau) a sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. Zastupuje kolem 3 200 členů, což z něj činí největší průmyslovou asociaci v Evropě. Sdružení zastupuje zájmy převážně středních společností. S více než 1,3 milionu zaměstnanců a obratem kolem 228,7 miliardy eur (2019) je největším německým zaměstnavatelem v průmyslovém sektoru. Německá strojírenská výroba má hodnotu 224 miliard eur (2019) a německý strojírenský a strojírenský sektor je extrémně exportně orientovaný (s mírou vývozu 80,3 %; údaj za rok 2019).

Michael Finkler, předseda představenstva VDMA Software and Digitalization Association, předkládá vypointované teze. Například: po deseti letech Průmyslu 4.0 existuje v Německu „nulový pokrok v produktivitě“; dnešní úroveň produktivity v průmyslu je na úrovni roku 2011; produktivita ve strojírenství dokonce klesla navzdory vysokému využití kapacit; mnoho společností udělalo malý pokrok.

Jak bylo na summitu připomenuto, výroba ve strojírenství klesla podle Spolkového statistického úřadu za prvních sedm měsíců letošního roku o 0,8 %. Ale jak řekl Haeusgen, došlo k „nepatrnému uvolnění v materiálních úzkých hrdlech“. Spolu s vysokým objemem zakázek, které firmám zajistí zaměstnanost zhruba na rok, by to mohlo vyústit v odhadovaný růst produkce pro rok 2022. Navzdory rizikům ukrajinské války.

Tato důvěra se shoduje s personálními plány mnoha společností. Průzkum VDMA mezi členy ukázal, že polovina chce v nadcházejícím roce zvýšit počet zaměstnanců. Asi 30 % plánuje zvýšit počet pracovních míst až o 5 % a téměř 20 % chce přijmout ještě více zaměstnanců. Propouštění očekává 15 % společností. „Předpokládáme, že výrobci strojů a zařízení udělají vše pro to, aby si kvalifikované specialisty udrželi a najímali nové, protože dobrých lidí je málo,“ řekl Haeusgen.

Méně radostné zjištění

Kromě těchto čísel a benevolentního projevu kancléře Scholze však zazněla i otázka, zda průmysl náležitě využívá své technologické znalosti. Především Michael Finkler promluvil více než jasně, což je pro představitele VDMA vzácné. Finkler je generálním ředitelem skupiny společností Pro-Alpha z Weilerbachu ve spolkové zemi Porýní-Falc, která se specializuje na software pro středně velké firmy, má více než 2 000 zaměstnanců a její roční obrat činí cca 270 milionů eur.

Je také předsedou představenstva VDMA Software and Digitalization Association. Jako takový předkládá vypointované teze. Například: po deseti letech Průmyslu 4.0 existuje v Německu „nulový pokrok v produktivitě“; dnešní úroveň produktivity v průmyslu je na úrovni roku 2011; produktivita ve strojírenství dokonce klesla navzdory vysokému využití kapacit; mnoho společností udělalo malý pokrok.

Často se mluvilo o vývoji nových, digitálních obchodních modelů, vytváření přidané hodnoty pomocí digitalizace, případně zřizování platforem. Na mnoha místech ale není nic vidět. Finkler nazval tuto situaci jako „deset ztracených let“. Řekl: „Nestačí, že máme pár vlajkových lodí, protože téma digitalizace nedosahuje šíře oboru.“ Vlajkovými loděmi jsou firmy jako Trumpf, Festo, Homag a pár středně velkých firem. To je příliš málo. „Nejdůležitější je přístup vedení, není to otázka velikosti firmy, ale vůle,“ říká. Pokud jde o digitalizaci, měly by středně velké společnosti „zařadit vyšší rychlost“.

A jak Čína?

„Jsme ti, kdo mohou vyvinout technologie a dovednosti k vytvoření cenově dostupných produktů, které umožní uhlíkově neutrální průmysl a ekonomickou prosperitu,“ řekl v Berlíně kancléř.

Publikum má takové věty rádo, stejně jako Scholzův jasný závazek ke globalizaci, kterou považuje za úspěch, který prý „mnohým umožnil prosperitu“. Scholz nehovořil o potížích s dopravou součástek přes půl světa, o problémech s čipy ani o politických poměrech v dodavatelských zemích. Uvedl doslova:

„Nemusíme se odtrhávat od jednotlivých zemí. Musíme pokračovat v podnikání s Čínou.“ Čínská pochvala na sebe nedala dlouho čekat, protože kancléřův názor zazněl v předvečer sjezdu Komunistické strany Číny. S nelibostí ji jistě četli ve Washingtonu, kde naopak oznámili další kolo protičínských sankcí (viz náš předchozí článek Čipová válka eskaluje).

Kancléř se domnívá, že se vztahy mají diverzifikovat, například do Afriky nebo Jižní Ameriky a dalších částí Asie. Scholz také zpochybnil způsob, jakým EU uzavírá dohody o volném obchodu, kdy k tomu musí dát souhlas všech 27 zemských parlamentů, a někdy i regionální vlády.

Foto: Pro-Alfa